Nejen o Bull srazu s Kateřinou Kašparovou

Jak jste přišla k chovatelství?

Odmala jsem vyrůstala se zvířaty – naše matka pořád zachraňovala z pražských ulic potulné kočky a postřelené holuby… Respekt a lásku k živým tvorům tak mám odjakživa, doslova vrozené. Jen mě vždy mrzelo, že naši do bytu nechtěli psa.

Bylo tak jen logické vyústění, že když jsem začala ve svých 20 letech bydlet sama, ihned jsem si pořídila kočky – s ohledem na značné pracovní vytížení (v rádiu a TV) jsem si pejska dlouho nemohla dovolit.

Proč jste si vybrala zrovna bull plemeno?

Můj první pes byl anglický bulteriér – a to doslova vysněný pejsek. Když mi bylo asi 16, přišel rodinný známý na návštěvu právě s bulíkem. Bylo to takové bíložíhané praštěné torpédo nabušené energií. Neustále skákal na gauč a dolů a lítal po místnosti jako blázen… Kdo zná bulíky, ví. Nemohla jsem ho pustit z hlavy!

Přeběhlo 30 let, pořídila jsem si dům, zvolnila s prací a bylo jasno – konečně jsem si jela pro svého prvního bulíčka. Já tedy původně chtěla „bílé prasátko“, ale dvouměsíční černoušek Billda ke mně přišel, dal mi packy na nohy, uprd se… a byl můj!

Byl to ten nejúžasnější pes na světě a doslova mi obrátil život novým směrem. Poznala jsem zástup skvělých bull-lidí, z některých se stala přímo nejbližší milovaná rodina. To díky němu jsem začala jezdit na „výcvikové“ Bull kempy, vydávat časopis HAF&MŇAU (2012–2022) a posléze pořádat i Rekord Bull Srazy (od 2014).

Billoušek už s námi není (od zimy 2017), mezitím jsme měli ještě bílého „andílka s ďáblem v těle“ jménem Prince. Ten nás bohužel opustil loni po velmi vážné nemoci ve věku pouhých tří let…

Plemeno milujeme dál, ale rozhodli jsme se dát si pár let pauzu. Takže doma máme dva krasavce z útulku – starou bábu Rózu (kříženka ovčáka s magorem) a ročního fousáčka Charlika (jeho mámu už březí zachránili od bezdomovců, porodila pak v útulku ForDogs).
A zase je to ten nejúžasnější pejsek na světě! Letos jsem (i díky němu) pořádala už i I. Rekord Sraz Voříšků 😊

Věnujete se nějakým aktivitám se svými psy a jakým?

S Charliem chodíme na agility tréninky – ale to hlavně proto, aby se zabavil. Nemám v tomto směru zrovna závodní ambice, určitě bych to neudýchala… Samozřejmě se odmalinka věnujeme poslušnosti a rádi spolu chodíme do lesa, který máme doslova za domem.

Nedávno jsme začali s treibballem, a to nás baví opravdu hodně, tam klidně jednou půjdeme i soutěžit (když na to budeme mít) – tam totiž běhá hlavně pes, a ne pán 😊

Také mě zaujal maintrailing – ten jsme si už dříve vyzkoušeli s Princem a hned jak bude nějaký trénink v dosahu, tak vyrazíme. A zvažuju canisterapii – Charlie je moc milý a společenský pejsek a viditelně v lidech probouzí dobrou náladu (a to i v čekárně na veterině, kde doslova rozzářil i ty nejsmutnější obličeje). Ráda ho s sebou beru i na nejrůznější návštěvy a události.

Co považujete za Váš největší kynologický úspěch?

S oběma papírovými bulíčky jsme chodili na výstavy – ten první měl ale levý špičák do dásně a tehdy se to hlídalo přísně, takže na uchovnění jsme mohli záhy zapomenout, a tím pro nás skončily i výstavy. A je to velká škoda – přesně takové skvělé povahy, jako byl on, by se měly šířit – naprostý pohodář, v životě se nepral, když na něj pes zaútočil, tak prostě uhnul… Když vidím, co všechno se dnes uchovňuje (napříč plemeny) a jací nevyrovnaní jedinci se dál a dál množí, je mi z toho akorát smutno. Čest výjimkám, ale z chovu se bohužel stává čím dál víc hlavně byznys, a to není dobře. S o to větší radostí sleduji skutečně poctivé chovatele, kterým jde v první řadě o rozvoj plemene a jeho zdraví.

Prince byl rovněž nádherný a měl i skvělé posudky (vč. zubů), bohužel nám ho ale nemoc vzala příliš brzy…

Mým největším „kynologickým úspěchem“ jsou tak nejspíš nejrůznější psí akce, které se svým skvělým týmem pořádám. Rekord Bull Sraz děláme letos už podeváté a každý rok jsme se radovali minimálně z jednoho nového českého rekordu – např. i v Hromadném odložení, kdy pod vedením skvělého trenéra Mirka Tošnara v roce 2020 setrvalo 40 bull psů v odložení po dobou rovných dvou minut!

Pokud jde o celkový počet, tak rekord je zatím 705 bull psů na jednom místě a po dvou „hubenějších“ covidových letech (účast byla vždy „jen“ kolem 500 psů) se těším, že letos na konci září zase dáme nový český rekord!

Krmíte granulovaným krmivem a jakým?

Charlie je na BARFu, ale fena Roza (máme ji 9 let a přišla k nám jako minimálně 2–3letá) je odjakživa na granulích – značky jsme za tu dobu občas vystřídali, nejvíc jsme jí dávali asi Acanu a Carnilove. Posledních pár let je na MARPu a jsme nadmíru spokojeni – Roza je neskutečně vitální, má nádhernou heboučkou srst a kdybych nevěděla, kdy k nám přišla, sama bych jí hádala max. nějakých 5 let. V únoru prodělala přes noc 4 mrtvičky – ráno dostala na veterině injekci a bere denně prášek. A od té doby je zas jako by se nic nestalo.

Máte nějaký vzkaz pro začínající chovatele či budoucího majitele psa, který se chce aktivně věnovat kynologii?

Dobře si rozvážit, zda si psa opravdu pořídit – budu mít pro něj vhodné prostředí, dostatek času (ale i peněz!)? Vzdám se na nejbližších cca 15 let i třeba všech dovolených u moře? Nebo ho budu brát všude s sebou (a jak)? A co když onemocním, kdo se postará…? Opravdu se mi bude chtít chodit ven KAŽDÝ DEN, i když bude lejt jak z konve či budou 35stupňové pařáky…? Těch otázek je spousta – a patří k nim také, jaké plemeno/velikost psa se ke mně hodí, jaký temperament, co vše spolu můžeme a budeme podnikat…

A když to všechno klapne, tak toho nikdy nebudete litovat – získáte toho nejlepšího a nejoddanějšího parťáka na světě 😊

Podobné články

Psí den s krmivem Marp

Číst dále

Jak se starat o zuby psů a koček

Číst dále

SOVO CUP 2024

Číst dále

Gratulace vítězům jarní soutěže o Energy produkty

Číst dále