Alergie na krmivo a její diagnostika

Abnormální reakce na krmivo se tradičně dělí podle mechanismu patologické reakce na neimunologické (potravní intolerance) a imunitně zprostředkované (potravní hypersenzitivita, alergie na krmivo), klinicky je však nedokážeme odlišit.

Dana Pučálková V pondělí 04.10. 2021

Aktuality

Alergie na krmivo se může projevit v jakémkoliv věku zvířete, častěji ji však zaznamenáme u zvířat do 1 roku věku (predisponovaná jsou hlavně štěňata odchovaná na umělé výživě či po prodělaném zánětu zažívacího traktu). Nejčastějšími potravními alergeny jsou hovězí a kuřecí bílkovina, následuje mléčná, rybí a jehněčí bílkovina, přičemž více než 50 % psů, u kterých se potravní alergie projeví, je krmeno vyvolávající bílkovinou 2 roky před prvními klinickými příznaky. Alergie na krmivo se dnes vyskytuje samostatně (odhadem 5 % všech dermatóz, 10-15 % všech alergických kožních onemocnění), nebo spolu s alergií na bleší kousnutí a atopickou dermatitidou. Není výjimkou, že u vnímavých jedinců vyvolá právě krmivo (alergen) vzplanutí atopické dermatitidy (FIAD - food induced atopic dermatitis, krmivem vyvolaná atopická dermatitida, tedy jakýsi fenotyp klasické atopické dermatitidy).

Diagnostika potravních alergií není jednoduchá a vyžaduje dlouhodobou a důslednou spolupráci majitele zvířete. Zlatým standardem je zde náročná eliminační (testační) dieta (kromě ní, zvíře nesmí dostávat nic dalšího, pozor na skrytá nebezpečí - tajný příkrm od dětí, požírání kočičích i jiných výkalů u zvířat, ochucené tablety,...). Eliminační dieta by měla trvat minimálně 6 týdnů (u psů 6-8 týdnů, u koček 8-12 týdnů). Po pozitivním ohlase na eliminační dietu následuje orální provokační test. Ostatní testy jsou buď v praxi velmi těžce dostupné až nedostupné (střevní propustnost, žaludeční provokace, kolonoskopický provokační test) nebo mají omezenou diagnostickou hodnotu, a to z důvodu jejich nízké specifity a senzitivity (vyšetření specifických IgE protilátek, intradermální kožní test, “patch” test). Oblíbené pro svoji jednoduchost jsou v současné době především testy specifických sérových potravních protilátek (IgE, IgG), dosud však nikdo neprokázal, že je jejich přítomnost v krvi opravdu asociována s onemocněním (jednoduše řečeno, to že má pes v krvi protilátky na hovězí maso ještě nutně neznamená, že je na něj alergický). Tyto testy by měly být používány spíše jako jakýsi rozcestník, který nám ukáže směr, jakým se přednostně vydat. Pozor musíme dávat ale i na zkřížené reakce (např. hovězí x jehněčí x zvěřina). Alergie k více než dvěma alergenům jsou výjimkou.

Závěrem lze tedy říct, že eliminační dieta zůstává i nadále jediným opravdu spolehlivým diagnostickým krokem pro vyloučení nebo potvrzení potravní alergie/intolerance. Žádná univerzální dieta pro tyto účely neexistuje, často je nutné otestovat několik diet. Nahodilé nesystémové krmení běžně dostupnými komerčními “hypoalergenními” krmivy nás může zavést i do slepé uličky. Přestože je eliminační dieta velmi náročná pro všechny strany, zůstává velmi důležitým diagnostickým testem u pacientů trpících svěděním (pruritem), zánětem kůže (dermatitidou) či uší (otitidou) a u některých pacientů s chronickými zažívacími potížemi (enteropatie reagující na dietu). Prohlášení našeho amerického kolegy (dr. John Angus), že diskuse s klienty na téma eliminační diety je pro ně něco mezi zánětem zubního kanálku a píchnutím hřebíkem do oka, se tak zdá dosti výstižné.