Úvodní stránka
Blog
Veterinářka radí
Genová terapie jako nový způsob prevence zabřezávání u koček

Genová terapie jako nový způsob prevence zabřezávání u koček

Domácí kočky máme velmi rádi, ale v přírodě jsou to zabijáci. Volně pobíhající kočky na celém světě každoročně zabijí pravděpodobně miliardy ptáků a drobných savců. Kastrace divokých i domácích koček tak může pomoci udržet kočičí populace a jejich oběti pod kontrolou.

Dana Pučálková V pondělí 13.11. 2023

Veterinářka radí

Invazivní chirurgické zákroky při kastraci koček by se jednoho dne mohly stát minulostí, nahradí je jediná injekce, uvádí Science News.

Časopis Nature uvádí práci vědeckého týmu, který použil nově genovou terapii k zabránění zabřeznutí u koček. Žádná z pokusných koček neporodila ani po páření s plodným kocourem. Pokud se tato taktika osvědčí i při dalším testování, mohla by nabídnout účinnější způsob kontroly celosvětové populace divokých koček, která se počítá na stovky milionů.

Experimentální genovou terapií se zde vědci zaměřili na anti-Müllerův hormon, známý také jako Müllerova inhibiční látka (Anti-Mülleriánský hormon), protein, který pomáhá vývoji pohlavních orgánů plodu. Po injekci se pomocí upraveného viru vnese do buněk koček gen, který tento hormon vytváří. Buňky pak vytvářejí více anti-Müllerova hormonu než normálně. Vysoká hladina proteinu může zabránit tomu, aby kočičí vaječníky uvolňovaly vajíčka, protože udržuje folikuly - struktury, v nichž se vajíčka nacházejí a uvolňují - v klidovém stavu.

V nové studii Swanson a jeho kolegové podrobili genové terapií celkem šest koček. Tři z nich dostaly vysokou dávku a další tři nižší dávku. Další tři kontrolní kočky dostaly placebo. Žádná z nich neměla závažné vedlejší účinky. Tým použil všech devět koček společně s plodným kocourem ve dvou čtyřměsíčních pokusech. Jeden pokus se uskutečnil osm měsíců po léčbě, druhý, s jiným kocourem, proběhl téměř dva roky po injekci. V obou pokusech se kontrolním kočkám (dostaly placebo) narodila mláďata po jediném páření se samci. Žádná ze šesti léčených koček však nezabřezla, přestože se dvě z nich prokazatelně pářily se samci. U čtyř léčených koček, které se nikdy nepářily s kocoury, došlo ke zvýšení hladiny estrogenu. Tyto kočky nedovolily kocourům, aby se pářili, což je známka toho, že tyto kočky v říji nebyly.

Jednorázová injekce je slibná zejména pro kontrolu populace divokých koček, protože odpadá nutnost přivádět volně žijící kočky na kliniku k operaci nebo odchytávat zvířata vícekrát kvůli podání několika dávek.

Dřívější alternativy k chirurgickému zákroku, jako například vakcíny, se ukázaly jako dlouhodobě neúčinné. Vakcíny učí tělo útočit na cizí vetřelce. Vytvořit antikoncepční vakcínu zaměřenou na hypofýzu, která uvolňuje hormony vyvolávající ovulaci, bylo obtížné. Experimentální genová terapie by mohla být lepším přístupem, protože nespoléhá na imunitní systém a místo toho vytváří více něčeho, co už tělo má, takže imunitní systém se v ideálním případě vůbec nezapojí.

Vzhledem k tomu, že genová terapie může u jiných zvířat včetně lidí trvat celý život, je pravděpodobné, že při správném dávkování by totéž platilo i pro kočky.

Bude trvat ještě několik let, než se léčba dostane do ordinací veterinářů. K ověření bezpečnosti a účinnosti injekce je třeba provést klinické studie s větším počtem koček.

Anti-Müellerův hormon je mezi zvířaty běžný, takže by mohlo být možné rozšířit jej i na další invazivní druhy. Pépin a další dokonce zkoumají způsoby, jak tento hormon využít u lidí jako nepermanentní formu antikoncepce.

MVDr. Katka Karásková